Inspirováno naukou o dvanácti smyslech Rudolfa Steinera, zakladatele antroposofie, a dílem Pansofia Jana Amose Komenského.
Hmat, životní smysl, smysl pro pohyb a smysl pro rovnováhu nás spojují s tělem. Jsou to fyzické tělesné smysly.
Hmat
Dotekem si uvědomujeme hranice okolí a sebe sama. Hmatáním zažíváme svět. Velký Svět, z kterého jsme byli odděleni na naší cestě k individualitě. Držíme-li v ruce například kámen, žasneme nad krásou světa. Pomocí smyslu pro hmat prožíváme svoji tělesnost a znovuspojení s Kosmem.
Životní smysl
Bolest nás upozorňuje na oddálení se přírodě. Skrze životní smysl se učíme ovládat své pudy. Životní smysl nám pomáhá utvářet soucit a má kulturní vlastnosti. Máme-li například hlad, jsme skrze svoji vůli schopni se o jídlo rozdělit s druhým člověkem. Běžné prožívání bolesti je pro člověka zdravé.
Smysl pro pohyb
Svým nadsmyslovým chtěním jsme již tam, kde si to před učiněním pohybu představujeme. Než zvedneme šálek čaje, představíme si to v myšlence těsně předtím. Smysl pro pohyb souvisí s vůlí a chtěním. Je to smysl, který nás vede životem a utváří náš osud. Naučíme-li se všímat si událostí, které k nám přicházejí, jdeme svým životem správným směrem.
Smysl pro rovnováhu
Tento smysl je odrazem morálních vah vlastností člověka. Abychom v životě našli rovnováhu, neustále si určujeme svoje stanoviska. Vyrovnané stanovisko je předpokladem rovnovážného pohybu v životě. Z jasného stanoviska vzniká náš osobitý projev. Utváří se naše já. To, co je v tomto smyslu skryté, je hluboce lidské. Je to naše schopnost se i přes svoje stanovisko spojit s druhým člověkem.
Čich, chuť, zrak a smysl pro teplo nás spojují se světem. Zažíváme skrze ně vlastnosti věcí. Jsou to duševní smysly.
Čich
Vůně a pachy si nás podmaňují. Na chvíli zapomínáme sami na sebe. Čich je základem lidské morality, kdy jsme schopni rozlišit pěkné od nepěkného. Když si člověk tuto schopnost pěstuje, tříbí v sobě smysl pro to, co je morálně přípustné. Je to cesta od instinktů k vědomému usuzování o tom, co uděláme, jak se budeme chovat.
Chuť
U chuti musíme přijímané látce vyjít vstříc. Záleží vždy na nás, co se rozhodneme ochutnat. Chutí přijímáme do sebe úsudek, zážitek, kterým se stáváme. Chuť souvisí se schopností člověka přijmout do sebe jenom tolik, kolik snesu. A to jak ve smyslu potravy, tak ve smyslu duševním. Sytí nás nejenom chléb, ale i slovo. Pomocí kultivovaného jazyka k nám přichází kultura – duši obohacující budoucnost.
Zrak
V očích se odehrávají nejzákladnější duševní hnutí. Když vidíme barvy, ovlivňuje to naši náladu. Zrak v sobě obsahuje také vlastnosti rovnováhy. Udržet rovnováhu se zavázanýma očima je podstatně těžší. Zrak nám ale také něco bere. Zkusme zavřít oči a vnímat, jak se nám zbystří ostatní smysly. Se zrakem také souvisí lidská schopnost ovládnout své pudy a vášně.
Smysl pro teplo
Teplo má fyzickou a duševní stránku. Na hmotné úrovni pociťujeme například povrchové teploty různých materiálů rozdílně. Duševní teplo vnímáme jako mateřské objetí, nebo když se někomu srdečně věnujeme. Teplo má v sobě dynamický prvek a vede k pohybu. Všichni víme, jak se horkým sluncem mohou roztáhnout koleje. Stejně tak radost, vřelost a duševní teplo vedou k tanci a chuti k pohybu. Teplo má schopnost regenerovat a uzdravovat.
Duchovní smysly, skrze které můžeme dělat něco sami se sebou. Sluch, smysl pro slovo, smysl pro myšlenky druhého člověka a smysl pro já druhého člověka jsou smysly, které se podílejí na tvorbě lidské kultury, umění a sociálních vlastností života.
Sluch
Abychom něco opravdu slyšeli – musíme se namáhat. A také se musíme ztišit a naslouchat, chceme-li slyšet... Krásné tóny hudebních nástrojů pronikají k naší duši. Přichází k nám i mluva druhého člověka. Tím, že se dovedeme vědomě ztišit, pěstujeme v sobě vlastnosti sociálního cítění, učíme se naslouchat ostatním.
Smysl pro slovo
Je smyslem, kterým rozumíme obsahu řeči. Dovedeme tak pochopit význam slov a řeči. Díky tomuto smyslu rozeznáme řeč od hudby a od jiných zvuků. Řeč a typická slova vyjadřují obsah, pojmy, ale také náladu. Náladu celých národů a národnostních skupin. Skrze vnímání a utváření řeči vnímáme něco nadřazeného ostatním smyslům. To, co člověku pomáhá rozvíjet jeho smysl pro slovo, je kultivace řeči, studium národní slovesnosti, kultury a folkloru.
Smysl pro myšlenky druhého člověka
Myšlenka se nachází výše než řeč. Skrze tento smysl se pro nás slova druhých stávají pochopitelná, rozumíme jim. Do toho, co říká druhý člověk, se lze vcítit. Když chceme, podaří se nám druhého pochopit, porozumět jeho myšlenkám. Když vědomě poodstoupíme a upozadíme své myšlenky, mohou k nám myšlenky druhého člověka vstoupit. Je to představový smysl.
Smysl pro Já druhého člověka
Jde o lidský smysl, kdy jsme schopni vnímat druhého člověka jako vlastní individualitu. Je opravdu to, co z druhého vnímáme, to osobité z něj? Pokud to objevíme, je to pro nás inspirační zdroj. Rozvíjení tohoto smyslu nám pomáhá v rozhodování, kterým člověkem se chceme dát vést našimi etapami života. Poznáváme tak, jestli to myslí vážně a upřímně. Jestli si člověk za Tím, co k nám proudí (promlouvá), opravdu stojí jako osobnost se svým Já.
Autorem textu je Oldřich Hozman